Spokojenost. Tak se dá shrnout první závodní víkend XVII. sezóny Ski Classics nejlepšího českého závodníka v týmu Slavia pojišťovna Robinson Trentino Fabiána Štočka. A to i přes fakt, že v nedělním individuálním závodě zlomil hůl.

Fabiane, přijel jsi do Bad Gasteinu z Planice. Jak náročný byl tenhle přesun a přechod mezi závody?
Je to tak, do Bad Gasteinu jsem dorazil přímo z Planice, kde jsem závodil v rámci FESA Cupu společně s českým národním týmem i proti němu. Přesun byl sice rychlý, ale jakmile jsem dorazil, veškerá pozornost už směřovala k víkendovým závodům.

Čtvrtek a pátek byly věnované přípravě. Na co jste se s týmem nejvíc zaměřili?
Čtvrtek byl hlavně o testování lyží a sehrávání týmu. Poprvé jsme byli všichni pohromadě v novém složení a také v novém závodním oblečení, které přivezl manžer a trenér týmu Bruno DeBertolis. Nešlo jen o materiál, ale hlavně o to, abychom se lépe poznali a nastavili fungování týmu. V pátek jsme v testování pokračovali, servis zároveň zkoušel nové produkty a díky stabilním podmínkám jsme mohli udělat jasná rozhodnutí směrem k závodům.

V sobotu přišel na řadu pro-team tempo závod. Jak probíhal z pohledu týmu?
Startovali jsme v první skupině, holky vyrážely o třicet sekund později. Prvních dvě stě metrů rozjížděl Jakob Walther a nasadil hodně vysoké tempo. Už večer před závodem jsme řešili komunikaci a domluvili jsme se na jasném povelu „shift“ pro řízenou výměnu pozic. Pokud by žádný povel nezazněl, znamenalo by to jet nejlepší stopu.

Přesto došlo k menšímu nedorozumění…
Ano, hned na startu zaznělo volání „come, come, come“. Jakob to pochopil jako pokyn k ještě vyššímu tempu, zatímco Simon (Simon Vuillet) tím myslel spíš výzvu ke zklidnění, protože už ztrácel několik metrů. Byla to naše první a v podstatě jediná komunikační chyba v závodě.

Jaký byl celkový výsledek pro-team tempa?
I přesto se závod povedl. Jakob Walther a Simon obsadili celkové 5. a 6. místo. Já s Gustavem Ericksonem jsme se později od hlavní skupiny odpojili a z „vlaku“ vypadli, ale jako tým to hodnotíme pozitivně.

Nedělní individuální závod, criterium na 36 km, ti ale vyšel výborně. Jak ho hodnotíš?
Skončil jsem na 25. místě, což je můj nejlepší oficiální výsledek za zhruba 22 měsíců. Servis odvedl skvělou práci a lyže byly opravdu rychlé, což mi hodně pomohlo.

Závod ale zkomplikovala zlomená hůl hned v úvodu…
Bohužel hned po prvním kilometru, na úvodním sjezdu, jsem hůl zlomil. Bruno byl naštěstí poblíž a hned mi podal náhradní, o něco delší. Po dalších třech až čtyřech kilometrech mi další člen servisu předal hůl v mé původní délce, se kterou jsem závod dokončil.

Jak moc tě tahle situace stála síly a pozice?
Díky tomu, že tempo na začátku nebylo extrémní, se mi podařilo ztrátu minimalizovat. Po výměně hole jsem se propadl zhruba na 80. místo, ale do čtvrtého kilometru jsem byl už kolem 40. pozice. Pak jsem zůstal s čelní skupinou až do posledního kola.

Co rozhodlo v závěru závodu?
Na prudkém stoupání na začátku posledního okruhu jsme se s Gustavem odpoutali spolu se dvěma dalšími závodníky a vytvořili čtyřčlennou skupinu. Do cíle jsme dorazili zhruba minutu za hlavním balíkem.

S jakým pocitem tedy Bad Gastein opouštíš?
Celkově to byl pro mě, i přes zlomenou hůl, nejlepší výsledek za téměř dva roky. Pro-team tempo fungovalo dobře, víme ale, že na komunikaci v týmu ještě musíme zapracovat. Servis byl po celý víkend výborný, byli rozmístěni na trati na více místech a lyže patřily k nejrychlejším. Právě tahle kombinace nám umožnila dosáhnout kvalitních výsledků.